Neodmyslitelnou součástí s pořízením našeho chlupáče je vodítko, které nám slouží k lepší ovladatelnosti a kontrole pejska. Vodítko bychom měli považovat zejména za takovou pomyslnou prodlouženou ruku psovoda. Z tohoto důvodu bychom neměli vodítko považovat za něco negativního, ale naopak díky tomuto prostředku lze předcházet řadě nepříznivých situací.
Vodítko je základní pejskařská pomůcka a v současné době na psím trhu nalezneme nespočet druhů vodítek, které se liší tvarem, materiálem, funkcí, délkou, cenou, kvalitou, apod. Pomůže vám zamezit např. skákání na jiné lidi, útěk za jinými psy, útěk za cyklisty či zvěří, žraní jiných exkrementů, či jiných nepříjemných situací.
V dnešní době je mnoho pejskařů, kteří mají pejska na vodítku a vnímají to jako selhání - selhání ve smyslu, že nemají pejska natolik vychovaného, aby ho mohli nechat volně proběhnout, pohrát si s jinými psy - zkrátka mají pocit, že na vodítku nelze psa udělat šťastným.
Je třeba si uvědomit, že chování, které my po psovi nechceme naopak pes vnímá jako tzv. odměnu a je pro něj jeho chování požadované.
Příklad:
Chceme pejska odvolat od jiných psů -> pes neuposlechne -> páníček neuposlechnutí přejde -> pes to vyhodnotí, že je toto chování v pořádku
=> při dalším odvoláním pejska nemůžeme počítat, že pejsek přijde a situace se mohou postupně zhoršovat. Proč by na jednu stranu měl přijít, když minule bylo ,,správně", že nepřišel.
Měli bychom vždy uvážit, zda budeme mít psa v daném prostředí pod kontrolou. Pokud vyhodnotíme, že pejska v dané situaci mít pod kontrolou nebudeme, měl by být pes na vodítku. Každá negativní zkušenost posouvá zpět._1.png)
A tady vám naservírujeme příběh ze života Verči a Vikynky, který se stal před pár týdny:
"Povím Vám svou osobní zkušenost, kdy jsem procházku s Viky na volno podcenila a tato situace nám udělala více škody než užitku. Kdybych v dané situaci měla Viky na vodítku, jistě by to ušetřilo čas na nápravě a opětovném budováním sebedůvěry u psa.
V době těhotenství jsem s Viky chodila pravidelně na procházky. K blížícímu se konci těhotenství jsme chodily převážně trasy u nás v okolí - tudíž tam, kde se odehrála ta nepříjemná situace, Viky moc dobře znala.
Šly jsme po asfaltové cestě mezi poli. Nikde nikdo, tudíž jsem Viky pustila z vodítka, aby se proběhla. Najednou se naproti nám objevil pán, který na dané cestě jezdil na kolečkových lyžích. V ten daný moment mě ani nenapadlo, co by mohlo nastat, protože Viky cyklisty a bruslaře do té doby neřešila.
No, jednoduše jsem tu situaci podcenila. Tím, že pán jel naproti nám, přibližoval se a Viky tento způsob pohybu viděla poprvé a nemohla jej přečíst, začala se pudově cítit v nebezpečí. A co jiného než v daný moment zvíře udělá, když se cítí ohroženo - uteče. Než jsem se nadála, Viky se otočila a před pánem utíkala. Během útěku se otáčela a hledala mě, ale tím, že pán stále pokračoval směrem k ní, ačkoli jsem na ní volala a doufala, že pána napadne zastavit (nenapadlo),utíkala dál. Viky měla pocit ,,nahánění".
Upřímně? Propadla jsem panice, protože jsem nevěděla najednou co mám dělat. Pes mi mizel v dáli - ačkoli je Viky voříšek (x čivavy) v adrenalinu hnala opravdu rychle a já s těhotenským bříškem měla vůbec co dělat, abych jí dohnala.
Naštěstí vše dobře dopadlo. Po půl hodině jsme Viky našli a byla fyzicky v pořádku, ale tato situace se na ní odrazila psychicky...
Trvalo nám nějakou dobu, než si Viky začala opět na procházkách znovu věřit, nebyla koukavá a napjatá. Ve městě vnímala veškerý hluk a protijdoucí lidi s holemi či děti s koloběžkami v ní vyvolávaly opět nejistotu a připomínal jí to ,,nahánění". A proto jsme se vrátily na chvíli k procházkám na vodítku, na kterým se Viky cítila jistě.
Co jsem tímto příběhem chtěla říct?
Zejména to, že kdybych měla Viky připnutou, když se pán přibližoval neutekla bych a nemusela bych napravovat škody, které byly způsobený, nebo by nebyly alespoň v takovém měřítku. Neberte vodítko jako něco potupného, naopak! Ano, brala jsem to i já, jako selhání, že Viky skončila na vodítku, ale je třeba se z chyb poučit a vodítko jsme po této zkušenosti brali jako kamaráda, který nám pomáhá překonat negativní zkušenost."
Poděkování pro: Článek jsme napsali ve spolupráci s IG profilem @chihuahua_viky Na fotce je Vikynka, jejíž příběh napsal sám život.. Za fotku Vikynky s vodítkem děkujeme Míše, její IG profil je @ginger_portraits.